1945 – 1966
Začíná obnova
Ve složitých podmínkách poraženého, válkou poničeného Německa začal HOCHTIEF svou obnovu. Artur Konrad (1945 – 1950) převzal vedení společnosti; jeho nástupcem byl Josef Müller (1950 – 1962).
Prvním úkolem po válce bylo odklidit trosky a alespoň minimálně opravit silnice a budovy. Zakázky na novostavby byly úplnou výjimkou. Až do měnové reformy a zavedení německé marky v roce 1948 se v evidenci zakázek neobjevilo žádné výrazné zlepšení.
Poté však i HOCHTIEF pocítil „ekonomický zázrak“, tedy poválečné zotavení ekonomiky. Bylo potřeba postavit obytné domy, továrny a samozřejmě i kancelářské objekty. Jednou z prvních velkých zakázek HOCHTIEFu po válce byla výstavba Univerzitní nemocnice v Bonnu na Venusbergu (1946 – 1949).
Univerzitní nemocnice v Bonnu
Oživení zahraničního obchodu
Od roku 1951 se vedení HOCHTIEFu pokoušelo oživit zahraniční obchod, který od války ležel ladem, a stavba mostu přes Nil v Mansourahu v Egyptě (1951 – 1952) byla novým začátkem.
HOCHTIEF dostal zakázky také v Turecku a v roce 1952 zahájil výstavbu vodní elektrárny v Sariyaru a v roce 1953 elektrárny v Izmiru. V roce 1954 koupil HOCHTIEF akciový podíl ve společnosti, jež stavěla přístav v Kandle (Indie).
Vodní elektrárna Sariyar
1960: Tunel Paraná v Argentině
K oživení ekonomiky prostřednictvím nových dopravních cest se argentinská vláda v roce 1960 rozhodla, že se postaví tunel pod vodou mezi městy Santa Fe a Paraná. Sdružení vedené společností HOCHTIEF začalo práce v roce 1964.
Vybraný postup byl takový, že se jednotlivé části tunelu postavily v suchém doku, poté se doplavily na místo a zapustily. Tunel byl dokončen v roce 1969 a nejen, že byl první svého druhu v Jižní Americe, ale byl také prvním pevným spojením mezi levým a pravým břehem řeky Rio Paraná.
Tunel Paraná v Argentině
Abú Simbel: Záchranný projekt UNESCO
Hrozilo, že chrámy vytesané do skály v Abú Simbelu budou zaplaveny stoupajícími vodami Nilu, které zadržovala Vysoká Asuánská přehrada. UNESCO podepsalo smlouvu se společností HOCHTIEF a ta v roce 1963 začala se záchranou těchto chrámů a před zraky celého světa bojovala o čas a proti stoupající vodě.
Nejprve byla vystavěna 360 m dlouhá přehrada k ochraně těchto dvou chrámů. Když však v listopadu roku 1964 hrozilo, že i navzdory veškerým snahám bude zatopena, musel tým zkusit všemožné technické prostředky a vyvinout obrovské úsilí, aby toto nebezpečí bylo odvráceno – přehrada byla zvýšena na takovou úroveň, aby jí vody řeky Nil nedosáhly dříve, než práce budou dokončeny.
Dále bylo třeba odstranit 60 m vysoký kopec, který se nacházel nad chrámy. Porézní pískovec byl tedy stabilizován injektáží z umělé pryskyřice a fasády byly pokryty pouštním pískem, aby ony ohromné sochy byly ochráněny před padajícími kameny.
Až v této chvíli mohli začít s prací experti – na ně čekal ztužený kámen rozdělený na jednotlivé bloky, které vážily až 30 tun. Celkem šlo o 1 041 bloků. Ty byly důmyslně očíslovány, nákladními vozy přepraveny na místo o 65 metrů výše a 180 metrů více ve vnitrozemí a poté znovu složeny v opačném pořadí. Nyní se zdá, jako by tam chrámy stály od nepaměti.
Práce na chrámech v Abú Simbelu